Ve stále se vyvíjejícím prostředí kybernetické bezpečnosti již tradiční modely založené na perimetru nepostačují k obraně před sofistikovanými hrozbami. Přichází Zero Trust Security, změna paradigmatu, která zpochybňuje pojem implicitní důvěry v sítích a vyžaduje robustnější a dynamičtější přístup k ochraně digitálních aktiv.
Základy nulové důvěryhodnosti
Zabezpečení Zero Trust Security funguje na základním principu: nikomu nedůvěřovat a vše ověřovat bez ohledu na to, zda se nachází uvnitř nebo vně perimetru sítě. Tento přístup uznává, že hrozby mohou pocházet z vnějších i vnitřních zdrojů, což vyžaduje neustálé ověřování identit a zařízení.
Mandát NIS2 a nulová důvěryhodnost
Nedávné přijetí směrnice o bezpečnosti sítí a informací 2 (NIS2) Evropskou unií podtrhuje význam kybernetické bezpečnosti v kritických odvětvích. NIS2 obsahuje zejména požadavek, aby organizace přijaly zásady nulové důvěryhodnosti jako součást svých opatření pro řízení rizik kybernetické bezpečnosti.
Řešení zranitelností s nulovou důvěryhodností
Cílem Zero Trust je zmírnit rizika spojená s tradičními modely zabezpečení sítí, které často poskytují široký přístup na základě implicitní důvěry. S rostoucím využíváním zařízení internetu věcí (IoT) a posunem směrem ke vzdálené práci se rozšířil povrch útoku, takže tradiční modely jsou náchylnější ke zneužití.
Klíčové součásti nulové důvěryhodnosti
Přístup s nejmenšími právy: Uživatelům a zařízením je udělena minimální úroveň přístupu potřebná k provádění jejich úkolů, což snižuje potenciální dopad narušení bezpečnosti.
Průběžné monitorování: Důvěryhodnost se nepředpokládá, ale průběžně vyhodnocuje. Pokud se uživatel nebo zařízení odchýlí od svého běžného chování, může být přístup omezen nebo zrušen.
Zabezpečení přístupu na základě rolí: Přístup je dynamicky vyhodnocován na základě rolí a odpovědností uživatelů, což minimalizuje boční šíření útoků.
Výzvy při zavádění nulové důvěryhodnosti
Přestože jsou výhody Zero Trust zřejmé, organizace se při jeho zavádění potýkají s problémy. Podle výzkumu sponzorovaného společností Hewlett Packard Enterprise téměř polovina organizací dosud nezavedla zabezpečení Zero Trust. Jako překážky jsou uváděny problémy s integrací a roztříštěné kontroly přístupu, což zdůrazňuje potřebu zjednodušených řešení.
Soulad s NIS2 a Zero Trust
Pro organizace, které se snaží dosáhnout souladu s požadavky NIS2, je přijetí principů Zero Trust nezbytností. Směrnice uznává omezení tradičních bezpečnostních modelů a vyzývá k proaktivnímu přístupu ke kybernetické bezpečnosti, který je v souladu se základními principy Zero Trust.
Hodnocení připravenosti na nulovou důvěryhodnost
V době, kdy se organizace připravují na splnění požadavků NIS2, se stává klíčovým vyhodnocení jejich připravenosti na systém Zero Trust. Jako výchozí bod může sloužit kontrolní seznam převzatý z průmyslových příruček:
- Viditelnost: Máte přehled o všech zařízeních v síti?
- Konzistentní přidělování oprávnění: Jsou uživatelům a zařízením důsledně přidělována oprávnění?
- Dodržování bezpečnostních standardů: Jsou bezpečnostní standardy dodržovány před povolením vstupu zařízení do sítě?
- Konzistentní bezpečnostní zásady: Jsou bezpečnostní zásady důsledně uplatňovány v celé síti?
- Průběžné monitorování: Lze průběžně monitorovat stav zabezpečení uživatelů a zařízení
Vzhledem k tomu, že se organizace potýkají s vyvíjejícím se prostředím hrozeb, objevuje se Zero Trust Security jako proaktivní a adaptivní přístup ke kybernetické bezpečnosti. Přijetí principů Zero Trust je v souladu se směrnicemi NIS2 a umožňuje organizacím bezpečně procházet složitostí digitálního věku.
